Se Zbyňkem Frolíkem nejen o touze po produktu

Vaše motto je: „Být předmětem touhy, nikoli pouhé volby“. To heslo může vycházet z určité pokory anebo i z ješitnosti.

Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlel. Chtěl jsem, aby zákazníci přemýšleli nad tím, proč jsme si takové heslo zvolili. Je v něm kontradikce. Jak může být nemocniční lůžko předmětem touhy? Tyhle rozpory mám rád. Dávají Vám důvod o tom komunikovat a jakmile vznikne komunikace, máme důvod si to vyjasnit. Pejorativně tohle heslo vyzní v němčině, takže ho komunikujeme jinak. Tam to slyší se sexistickým nádechem. Ale v angličtině problém není.

Jak jednoduše vysvětlíte, že může být i nemocniční lůžko předmětem touhy?

Především zdravotní sestra ho používá jako svůj pracovní nástroj, na kterém nějakým způsobem opracovává nemocného člověka. A nástroj můžete mít ostrý anebo tupý. Buď se s ním pracuje dobře a pacienta to moc nebolí anebo naopak. Pacient to zažívá v tom okamžiku, kdy postel potřebuje. Sestra to vnímá neustále. A u vedení nemocnice vyvoláme touhu, pokud jim prokážeme, kolik při použití našeho lůžka ušetří peněz.

A zdraví?

To souvisí právě s těmi penězi. Nemocnici zajímá, jakou mají nemocnost, četnost proleženin, úrazů u lůžka, jak rychle se pacienti uzdravují a rehabilitují. Projeví se to v nákladech.

Máte čísla, nakolik se zvýší např. prevence proleženin u Vašich lůžek?

Samozřejmě. Při správné volbě produktu se ta proleženina vůbec nevytvoří a ta stará se přeléčí. Navíc je rozdíl, jestli ji léčíte pět měsíců nebo tři týdny.

Máte tři děti, ale žádné z nich není ve firmě. Nemrzí Vás to?

Vyvinulo se to tak. Chtěl jsem mít rodinný podnik. Když jsem začínal, děti byly malé. Dneska je náš byznys obrovský a nikdo z mých dětí nemá ambici do toho jít. Navíc nechtějí do toho dát tolik energie a času jako jsem věnoval já, 7 dní v týdnu, 16 hodin denně.

Nevyčítají Vám, že jste věnoval tolik času podnikání?

Slyšel jsem od nich, že jsme jim věnovali málo času, když oni byli malí a my měli v hlavě jen to podnikání. Asi to ale jinak nejde, když chcete vybudovat něco takového. Samo to nevyroste.

A kdybyste mohl znovu volit, jestli firma nebo rodina?

Já jsem typ podnikatele, co má tuhle práci jako koníčka. Obávám se, že bych šel vždy stejným směrem. Tím neříkám, že jsme se dětem nevěnovali. Spíše je to o nátuře. Mám ten drive, že musím být okolo lidí, se kterými dělám a musím jim pomáhat, aby dosahovali úspěchu. Protože jejich úspěch je úspěch firmy a tudíž i můj.

Kde se vidíte za pět let?

To nevím.

Nemáte žádný cíl?

Mám cíl pomáhat rodině, aby se jí dařilo, zdolávat všechny rány osudu a zdravotní problémy, které nás potkávají. Bohužel je to velmi aktuální. Podnikání chci pak dovést tam, kde bude fungovat beze mě a bude mít stále významný udržitelný růst. Aby dosáhl obrat tak půl miliardy euro za rok. Jinak chci věnovat více energie podzimu života, dokud jsem trochu zdravý.

Je reálné, aby byl Linet zcela bez Vás?

Zrovna na tom pracuji, aby byl.

Nebudete se stále vracet a ovlivňovat dění?

Záleží, pokud se naskytne příležitost. Dovedu si ale představit, že už budu zcela mimo a budu se jen kochat, jak se exekutivní management dělá. Linet je jedno z mých dětí, které už holt dospělo, udělalo si vysokou školu a vydalo se do světa. A chce teď žít samostatný život.

Jeden z nejúspěšnějších podnikatelů v Česku bude 12. června hostem konference MILCON ve zlínském Kongresovém centru kde bude hovořit o svých podnikatelských vizích, odcházení z vedení své firmy, úspěších a neúspěších a významu služby veřejnosti. Podělí se tak o své mimořádné podnikatelské know-how.

Autor rozhovoru, Marek Chvátal, moderátor konference MILCON.