Odvrácená strana sociálního podnikání

Očima odborníka na sociální podnikání

Sociální podnikání v ČR

V posledních letech se v Česku rozrůstá takzvané sociální podnikání. Mnoho nových či stávajících podnikatelů se začalo ubírat nových stylem podnikání, jehož hlavním předmětem je rozvoj firmy a podpora zaměstnanosti osob z rizikových cílových skupin, využití regionální pracovní a kupní síly.

Nejčastějšími právními formami sociálních podniků jsou společnosti s ručením omezením, osoby výdělečně činné tj. živnostníci, sociální družstva. Dále jsou sociální podniky zakládány pod hlavičkami nejrůznějších neziskových organizací – obecně prospěšných společností, příspěvkových organizací, občanských sdružení. Neziskové organizace zaměstnávají ve svém sociálním podniku přímo své klienty. Sociální podnik jim na druhou stranu, jako každý podnikatelský subjekt, částečně vydělává na jejich neziskovou činnost. Díky této vzájemné symbióze, je tato forma nejběžnější.

Bezbolestný vznik sociálního podniku

Standardy sociální firmy:

• Ekonomická činnost podniku není zaměřena na maximalizaci zisku, ale na odstranění konkrétních regionálních problémů, které mohou ohrožovat společnost (zejména nezaměstnanost rizikových skupin apod.).
• Sociální podnikání musí být ekonomicky udržitelné, sociální podnikatel nese veškerá totožná rizika klasického podnikání.
• Investoři/majitelé/zakladatelé z podnikání získají pouze svůj vlastní vklad, zisk se mezi ně nerozděluje, je reinvestován do rozvoje sociálního podniku, jeho zaměstnanců.
• Sociální podnikání musí mít pozitivní ekologický dopad.
• Sociální podnik klade se důraz na péči o zaměstnance, kteří pracují za tržní mzdu v dobrých pracovních podmínkách s ohledem na jejich handicap.
• Minimálně 40 % úvazků v sociálním podniku musí být zabezpečeno pracovníky ze skupin ohrožených sociální exkluzí (zdravotní handicap, mladiství opouštějící ústavní zařízení nebo pocházející ze sociálně slabých rodin, osoby bez domova nebo po výkonu trestu, drogově závislí, oběti trestné činnosti a osoby, které jsou déle než rok bez práce).
• Sociální podnik se zaměřuje na regionální trh popř. na nejbližší okolí.
• Sociální podnik svou činností aktivně přispívá k rozvoji regionu a preventivně působí proti sociálnímu vyloučení rizikových skupin a souvisejících společenských problémů.

Tato pravidla nejsou zakotvena v žádném právním dokumentu ČR, jedná se spíše o jakýsi etický kodex, ke kterému se sociální podniky dobrovolně hlásí. Je ale situace, kdy jsou vyžadována. A to u nově vzniklých sociálních podniků pro účely získání dotace ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí.

Zaměstnanci do toho mají co mluvit

Základní pravidlo, které je nejvíce diskutované z pohledu jeho prosazování, je rozvoj firmy. Rozvoj firmy není žádné zvláštní a nové pravidlo, má být cílem, ať už podnikatelským či etickým, každého podniku. Nicméně v kontextu sociálního podnikání se tato zásada posouvá do zcela jiné roviny. Rozvoj sociální firmy je podmíněn zpětnou reinvesticí zisku podniku ve výši minimálně 50 %, což je u klasických podniků výjimečné. Navíc o zpětné reinvestici resp. o jejím využití nerozhoduje sám majitel, ale ve spolupráci se svými zaměstnanci.

Zapojení zaměstnanců do spolurozhodování o firmě je v českých podmínkách v řadě firem něco nevídaného. Naopak řada firem toto pravidlo neformálně běžně uplatňuje, aniž by byly sociálními podniky.
Ale, jak už bylo uvedeno, jde o pravidlo závazné pouze pro ty sociální podniky, které chtějí aspirovat na dotaci od MPSV.

40% zvýhodnění znevýhodněných

Sociální podnikání je (nebo by alespoň mělo být) novým stylem nejen podnikání, ale i životním krédem každého sociálního podnikatele. Sociální podnikatel, který přijme standardy sociálního podnikání, zaměstnává min. ze 40 % úvazků osoby na trhu práce zvlášť znevýhodněné. Tento princip je obdobně jako spolurozhodování o rozvoji firmy jedním ze základních, který musí sociální podnikatel splnit, pokud chce na svůj podnik dotaci.

Osobami znevýhodněnými na trhu práce nejsou pak jen osoby zdravotně postižené, ale i mladiství opouštějící ústavní zařízení nebo pocházející ze sociálně slabých rodin, osoby bez domova nebo po výkonu trestu, drogově závislí, oběti trestné činnosti a osoby, které jsou déle než rok bez práce.

Momentálně se vedou diskuze, jestli v dalším programovém období 2014-2020, kdy budou opět poskytovány dotace (nejen) na sociální podnikání z prostředků Evropské unie, není vhodné s ohledem na podmínky trhu práce v ČR, výčet znevýhodněných skupin rozšířit např. o osoby nezaměstnané s věkem nad 50 let, absolventy bez praxe, ženy po rodičovské dovolené.

K tomu všemu navíc skutečný sociální podnik aktivně působí na místním regionálním trhu, využívá regionální dodavatele, je v součinnosti s dalšími aktéry trhu nejen sociálními (zejména obcemi, státními úřady, neziskovými společnostmi apod).
Úloha sociálního podniku je především v podpoře místní zaměstnanosti, v řešení konkrétní a velmi specifické mezery na trhu. Přes všechna tato pravidla musí být konkurenceschopným a ekonomicky se chovajícím podnikem, což se navzdory (nebo spíše právě kvůli) dotacím ne vždy daří.

Pokračování článku o sociálním podnikání čtěte ZDARMA
v e-magu Starting Up: